Jeden z menších, ale už zavedených amerických svátků je posledního dubnová středa, kdy vrcholí oslavy Týdne sekretářek (a také “administrativních asistentů, recepčních, a ostatních odborných zaměstnanců administrativní podpory”). Continue reading Americký Týden sekretářek
Znárodňuje americká vláda zdravotnictví?
President Obama svůj program “reformy zdravotnictví” prosadil. Nepochybně velká politická výhra pro něj a americkou Levici, i bez toho že ho nepodpořil ani jeden poslanec opozice (Republicans). Znamená to znárodnění zdravotnictví? Continue reading Znárodňuje americká vláda zdravotnictví?
Co je americká “sprcha nevěsty?”
Bridal Shower (“sprcha”, nebo “pokropení” nevěsty) je oslava pořádaná rodinou a přítelkyněmi budoucí nevěsty, pro nevěstu. Nálada je neformální a oslava se před nevěstou tají (většinou neúspěšně). Continue reading Co je americká “sprcha nevěsty?”
Na Čajovém mejdanu
9. dubna jsem si vzal ráno volno a vypravil se do hlavního města mého státu Connecticut na demonstraci.
O čem to bude, kdy a kde mi napsala jedna z místních neformálních skupin rozhořčených občanů, které se minulý rok začaly spontánně objevovat všude po Americe. Jejich vznik se připisuje politickým bouřím způsobených akcemi nové vlády; “záchrana bankovního systému”, “stimulace ekonomiky”, “záchrana autovýroby” a konečně “reforma zdravotnictví.”
Jedna skupina srovnala svůj postoj s americkými vlastenci co provedli historický protest zvaný Boston Tea Party (Čajový mejdan města Boston). Pojmenování se ujalo a skupiny protestující proti určitým vládním opatřením dnes ohlašují své akce coby “tea party”. Nejde o organizovanou politickou stranu. Shromáždění ale mívají podobná hesla (omezit rozpočet, zrušit řadu státních orgánů, chránit osobní svobody, snížit daně, odstranit státní předpisy) a často nosí prapor z éry boje za nezávislost.
Účastníky “tea parties” nemůže lepší společnost americké politické scény vystát. To platí o obou stranách, co scénu vyplňují. Příčina? Občanské skupiny co pořádají Čajové mejdany chtějí v politice nové tváře. Nevěří, že poslanec co drží křeslo ve federálním nebo státním parlamentu už dvacet nebo třicet let je schopný a ochotný nějak podstatně měnit zaběhlé praktiky.
Co vedlo k původnímu Čajovému mejdanu? Coby koloniální občané britského impéria, Američané platili extra daně anglické koruně. Nešlo o mnoho, ale narozdíl od občanů v Anglii neměli zastoupení v parlamentu, který daně schvaloval. Americká veřejnost začala reptat o “zdaňování bez zastoupení” a proto se britská koloniální správa rozhodla najít způsob jak daň vybírat diskrétněji.
Čaj bylo v Americe velice oblíbené dovozní zboží a jeho zdanění, kombinované s daňovou úlevou pro jeho anglické dovozce, mělo celý problém bezbolestně vyřešit. Bezbolestně, protože nová cena čaje by byla i se zdaněním nižší než dosavadní. Americká veřejnost na to nepřistoupila. Daň z čaje by podle ní vydržovala britskou koloniální správu v Americe, kterou viděla jako cizí těleso pracující přednostně pro zájmy Anglie a druhotně pro ní. Američanům šlo o princip.
Začali pít na protest ráno kávu a v přístavu Boston skupina vlastenců “převlečená za Indiány” vtrhla na zakotvenou britskou loď a vyházela její náklad čaje přes palubu. Jedna věc vedla ke druhé a za dva roky už Američané a britské impérium vedli pravidelnou válku. Americký koloniální občan začal vzpouru pro hlas ve veřejných věcech. Že na tom byl lépe než většina obyvatel britské říše a mimo ní ho nezajímalo.
Demonstrace začala v devět ráno před původní budovou státního parlamentu (moc malá, rostoucí aparát se přestěhoval). Bylo tam asi 30 lidí, polovina z nich reportéři ze tří televizních stanic a několika novin. (Ti za 10 minut měli co potřebovali a většina jich odjechala).
Přišlo pár kandidátů za hlavní strany (Republicans, Democrats), pár aktivistů, zástupci několika občanských iniciativ a po půl hodině dva podivíni s provokativními transparenty.
Shromáždění trvalo asi 45 minut, lidé se představili, rozdali pár vizitek, a pak jsme se v lijáku rozešli. Zasadili jsme opozici ránu? Uvidíme…
Nejúčinnější bezpečnostní organizace

O tvrdosti americké společnosti
V Evropě jsem několikrát slyšel výraz “americká tvrdost”. Ta se má se projevovat tím, že Američan v tísni nemůže spoléhat na pomoc od státu, od obce nebo od bližních a musí najít řešení sám. Continue reading O tvrdosti americké společnosti